MO´OHTA MAHPE II

INDIÁNSKÝ TÁBOR 2008, Mo´ohta Mahpe (Říčky)
aktualizováno 03.08.2008

místem tábora je opět tábořiště u potůčku Říčky, cca 3km na východ od Ochozu u Brna . Tábor je krásně vidět z fotografické mapy na mapách http://www.seznam.cz/ (tábořiště se zde dá dobře najít na turistické mapě v místě nazvaném "U pozorské salaše") . Jinak pro fandy čísel a stupňů je to přesně v místě GPS: N 49*15´55.944´´, E 16*47´55.444´´

PONDĚLÍ VEČER 28.07.08´

V pondělí jsme s Michalem posekli trávu na tábořišti a připravili hřiště. Roznesl jsem po stezkách náplň úterní hry. Spát jsme šli po desáté, znaveni urputnou prací- docela jsme si mákli. Usnuli jsme u auta pod širým nebem. Množství rosy věstilo nebývale slunečné počasí.
Michal upravil tůňku tak, že se v ní dalo koupat (sám tak činil každý večer, pak se přidali i další). Další dny dokonce i přinesl více vody v Říčce.

ÚTERÝ 29.07.08´

Co se zdálo obtížně zorganizovatelné, se podařilo. Sjeli jsme se opravdu všichni, v pět jsme se prokousali skrze oblíbenou maškarádu v podobě nadupaných aut, které kvůli několika šílencům na D1 opět stály nemohoucí u krajnic. Naštěstí se nám podařilo to objet nejprve do Vyškova, poté raději po okrskách do Ochozu.
Teepee bylo postaveno střelhbitě, tábořiště ovládla po roce opět "zelená" nálada. Roman a Libor se rozhodli přijet až ve středu, Roman díky odpovědnosti v novém "buzinesu", Libor zachvácen přebalováním mezi dvěma tábory.
Za povyku malých indiánů jsme zapálili první oheň a pod stínem teepee. Snad nebude pršet a nezmrzneme.

STŘEDA 30.7.2008

Nechali jsem první službu (Hbitá kočička, Pištící myška, Mlsný lišák) vzbudit tábor v osm a rozdělili jsme se na dvě skupiny (základ družinového principu či snad jen úspěšný pokus), mladých a starších.
Mladší si vyšlápli s náčelníky VítRem, Bertíkem, Vaškem a Robinem za Duchem lesa, aby od něj dostali zásadní zprávu. Starší šli delší cestou směr na východ po zpevněné Táborové cestě k Divnému táboru. Tam bylo prázdno, odtud nás žádný cizí kmen neohrozí. (zvláštní kmen, který věší tanga na stromy :)

Odpoledne jsme využili na koupání. Dopolední horko bylo opravdu pekelné, odpoledne už se zatáhlo. Bylo stále horko, a na koupališti v Mokré bylo snesitelně. Voda byla jako led tající z ker severských oceánů, což dětem lačným po vodě nevadilo.
Mrazivá voda měla přeci jen ještě jednu výhodu, Pištící myška si v ní chladila včelí žihadlo v chodidle. Řvala jen chvíli, pak statečně utichla a začala se zajímat o jídlo.

Večer byl v pravdě zasvěcen slavnostnímu ohni. Po roce opět vzplál, ohnivák (náčelník Dušan) vnesl světlo do ztemnělé údolí a v osm jsme si rozdělili služby, úkoly, cíle celého tábora. Program jsme již středečním koupáním malinko odchýlili od plánu. Přesto jsme i na čtvrtek odpoledne ponechali koupání.
Zásadní kritika se snesla na hlavy indiánů, kteří ráno bezostyšně porušili noční klid a již někdy v šest se proháněli prérií. Slovo náčelníka tvrdě dopadlo na jejich osudy.

Večerka pravidelně v půl desáté děti. Zaklapnout oči, nechat vybubnovat úplný konec ("zahánění").

ČTVRTEK 31.07.2008

Třetí den tábora byl cestovní. Překvapením pro nás byl zajímavý program ve Westernovém městečku v Boskovicích. Vtipné představení v nechutném horku trvalo nejen 30 minut, pak jsme utekli na atrakce a na náměstíčku pak zhlédli představení flamenga a lasové parády.
Atrakce i divadlo nebyly tedy rozhodně levné, na druhé straně vše bylo vkusné, nečišela z toho komerce jako na Šikláku a působilo to na mne intimněji, upraveněji a jaksi uvěřitelněji.

Na oběd jsme si zajeli na Formanku (hl. silnice Brno-Svitavy), pak se snesli do Blanska. Nový aquapark díky nám pojal 1100 návštěvníků, kteří se povalovali po trávě. Hřiště, atrakce, vše v novém hávu. Rozhodně megakoupaliště hodné města.
Ano, ano. indiáni sice nemají s koupalištěm nic společného, ale věkový rozsah našich dětí (2,5 - 10) znamená hlavně chladit, chladit, chladit.

Večer byly děti unavené tak, že jim už ani večerka nevadila a druhé ráno bylo bez potíží. Většina nás vstala až opravdu v osm. U ohně se nerozdávaly lístky, a to i přesto, že jsme děti viděli hlavně u potoka a v něm. Klid, zatím.

PÁTEK 01.08.2008

Pištící myška porpištěla celou noc. Tábor sice povětšinou usnul, náčelníci strpěli její přítomnost u ohně po půlnoci. Nepomohlo. Jen díky únavě překonávala bolest pravé paže. Prořvala celou noc, skopala ostatní dva nocležníky ve stanu a válela se po mně.
Zcela nevyspaný jsem vstal, doklepal čas do "vyhánění" a stál před rozhodnutím, zda náčelničit tábor nebo zavést Myšku domů.
Ta se zatím oddala indiánské olympiádě a zcela překonala jakoukoliv bolest. Výborně, řekl jsem si. Krize zažehnána.
Po obědě U Votrubů (jinak opět vynikající chuťově, bezvadně se o nás postarali), ale Myška opět začala s pobrekováním.........doktor v brněnské dětské nemocnici nic nenašel. Rentgen v pořádku, hybnost dobrá, pohmatem nic ;) Pištící myška pištěla.
Musíme vzdát hold Restauraci U Votrubů, hned v půli tábora. Postarali se o nás příkladně a zvládali sobotní urputný hlad policie.



Odpoledne šli všichni na výlet do jeskyní (od Hádku směr Pekárna a spol.) . I když se Myška uklidnila, bolest přešla a došli jsme za ostatními, později večer opět spustila a to byla konečná. Dopravili jsme ji domů a zbylou část tábora odpočívala "na střídačce".

Do ochozských jeskyní už jsme šli po druhé za sebou. Netřeba opakovat. I přes zajímavé vedením Bertíkem a ostatními, některé děti seznaly, že už se opakujem. Dorazil i ne zcela uzdravený Sumo. K našemu štěstí to s ním vypadá lépe a brzy se opět zařadí do indiánské rady.

Páteční večer byl ve znamení únavy, koupání v Říčce, přípravy večeře a noční hry. Tentokrát jsme nemohli na východní cíp louky, kde byla neposečená vysoká tráva a olizující se hejna klíšťat. Proto jsem šli táborem.
Napříště máme novou zkušenost. Pro starší indiány prostě musíme vymyslet něco náročnějšího. Neponechat nic prosté imaginaci.

Spát se šlo v deset. Člověk by čekal upachtěné malé bojovníky (tak to snad jen u potoka, tam bylo opravdu bojovno). Namísto toho i tato večerka probíhala rozvláčně, nikomu kromě opravdu malých drobečků se spát nechtělo (ale vlastně jooo, Mlsný lišák dojedl bizona a usnul na posvícení).

SOBOTA 02.08.08´

Opožděné, "plovoucí" vyhánění bylo zadobře našemu organismu. Očekávali jsme přívalové deště, zmatený úprk do chatek. I nově příchozí indiáni (Divoký orel, Divoká lvice, Skákající ještěrka) se ale nemínil vzdát příjemného dne plného her.

Zabavili jsme se táborovými hrami, sbíráním stříbrných stužek a bojovností. I na náčelnický nohejbal došlo.

Oběd v neočekávaně zaplněné restauraci U Votrbů, plné porce jídel, svíčková pro děti, plněné žampiony pro mne, paní Žurková a její sladké překvapení pro indiány. Tak lze shrnout poctivé porce, které dodali dětem sílu (a odrovnali již tak urousané náčelníky)

Odpoledne jsem byli též v tábořišti a hrami si krátili poslední den tábora. Nápad s hrnčířkou (pardon, přesněji točící) hlínou byl velmi kvitován, střelba ze vzduchovek pak byla bonbónkem (pro Pražáky kokinem:).

Závěrečný slavnostní oheň, vyhlášení tabulky stužek (překvapivě žádná černá, žádný trestný bod!!).

Pomalu nás obestíral smutek z poslední noci zahalený do táborových písní, pohybové hry (".....šel prvý, šel druhý, šel třetí indián..a my se, my se, my se, nebojíme se..."). Ohnivák je bryskně zapálil, šlahouny naposledy olízly štíny na teepee a rudých tvářích.
Ondrášek, jako poslední přítomný indián posvětil svou přezívku na Malého medvěda.

NEDĚLE 03.08.08´

Konec, balení, odvoz, naprostý smutek, loučení, nejistá budoucnost, doufající výhled na příštích dvanáct měsíců. Teeppe zvadlo beze mne, už se suší na hůře. Stany, které po celou dobu tábora zažily jen tři minuty deště, nás jako mikrovlnky každé ráno bránily prvním paprskům slunce. Howg.

malí indiáni- horní řada zleva: Žlutý kvítek, Ostrý zub, Divoký orel, Medvědí oko, Mlsný lišák, Jilli s Malým medvědem, Světlý vlas, Bílý koník; spodní řada zleva: Rychlý John, Hbitá kočička, Skákající ještěrka, Divoká lvice, Hvězda na nebi, Žihadlo, rychlá srnka a za ní Dva copánky (chybí Pištící myška, toho času již doma u squaw).

..závěrečná rekapitulace:

• 3 klíšťata za tábor
• jeden, dosud ne přesně identifikovaný úraz Pištící myšky, v neděli večer to stále není úplně v pořádku, Iveta analyzuje, promýšlí, hmhm
  
• ve špičce (pátek večer) 18 indiánů !!! (z toho jeden Američan)
  
• na závěrečném ohni 11 náčelníků !!
• cena za kemp 4,5 tisíce
• spousta vypotřebovaného repelentu
• závěrečný oheň přinesl nový vítr do tváří poradního náčelnického ohně, některé věci se změní, některé věci již nebudou jako doposud, některé nové věci přinese čerstvý vítr (družinový systém, pravidelné výpravy v průběhu roku, důslednější příprava , více zpěvu, více nových dovedností,...)
• tábořiště v Říčkách je zamluveno opět pro náš tábor, tentokrát na týden 25.7.-2.8.2009 (správce ale ještě upřesní, zda tento týden a nebo nás přehodí na týden od 3.8.2009). V každém případě hledám(e) i nové tábořiště- změna je život
• 
  

MORAVICE 2008

„čas letí jako vítr, ten vítr, co v jednu chvíli zasévá a zároveň odnáší loňské listí“

Na Moravici je dobré přijet včas, aby noční život netrpěl; jde-li to. Ta řeka má své vodácké svátky jen pár dnů v roce a promeškat tu chvíli je trestuhodné.
I my jsem tentokrát netrpělivě čekali, kdy přijde alespoň trošku dobrého počasí, abychom mohli vzít dítka. Dubnová Moravice promrazila všechny na kost, tak jsem zvolili tu májovou s vědomím, že přece už musí být konečně tepleji.

Poslední dvě vodácké akce, shodou okolností obě květnové, trpí nedostatkem, který radno analyzovat a poučit se z krizového vývoje. Množství zkonzumovaných ne-nealkoholických nápojů i přes urputné předzásobování vytrvá první noc, pak se suší na nealku a pitný režim je opomenut za závojem trapného rituálu s PETkou plnou kotili (a deci rumu). Buď je to známka zmoudření (k čemuž bych se rád hlásil) nebo naprosto nezřízeného nezvládnutí první volné noci (což je nový úkaz, zřejmě pohanský pokus se rychle dostat někam mimo realitu práce, práce, práce..a zase jen práce).


Přespali jsme na Velkém sedle u dosti zaplněné hospody, velmi zodpovědně z ní brzy utekli a počali rozdělávat oheň. Díky večernímu příjezdu a krátké procházce po hrázi nás noc zastihla záhy, leč předobře připravené (pokáceli jsme několik stromů, zejména pohled návštěvníků knajpy na Boba, který s bohorovným úsměvem na tváři přenášel stromek ještě i s listím a kořeny směrem k provizornímu kempu, je něco, za co by se nestyděl žádný slušný fotograf).
Oheň vzplál bravurně, hned na „první zapalovač“.

Tak, co říci. Pozpívalo se notně, docela jsem potěšený, že jsme ještě nezapomněli, že i vlastní produkce přináší povznášející zážitek (Magister, Magister, hruškovice) a taky jsme dali nahlédnout dětem, že rodiče se neutápí v alkoholu (Magister, hruškovice, Magister) a dokáží zapět písně lidové i budovatelské (hruškovice, hruškovice, konečně špekáčky- fúúúj, průmysl, sója, blllllé). Děti zapěli…a zdrhli dělat stezku odvahy (ten jejich nevděk).
Rozešli jsme se od ohně někdy po půlnoci, s klidem v duši, že máme od Campanuli zaplacený příspěvek na zítřejší vodu (za co vlastně?) a že se teda o nás někdo jako postará, mne ukolébal.

Ráno, super…. a kde je Oskar? Oproti sobotnímu dni i večeru, ba i noční krásné hvězdné obloze, bylo ranní probuzení do zamračena, chladného a nehostinného, což u tu máme poslední dva týdny den co den, nedobrou předzvěstí. Leč, silné osobnosti nestahují kalhoty daleko od brodu. Ni my.
Odvezli jsme vše do Podhradí pod dilatační nádrž, zavezli auta až do Žimrovic a jedním se vrátili zpět. Nasedli, jeli, jeli, jeli, jeli….. etc.

Voda neteplá, ještě stále pod mrakem, všichni v šusťácích, polovina lidstva v neoprenech. Já v tričku a šátkem kolem krku (Mirek Dušín hadra). nakonec se ukázalo, že jsem nezmrzl, i slunce vyšlo. Udělali jsme jednu občerstvovací přestávku na kravských (pozor, býčích lejnech), sjeli dvě šlajsny (dokonce i Klárka jela, no néééé). Jak se počasí umoudřovalo, přibývalo na jezech, v úzkém korytu vodáků. Zejména „vrtulníkáři“ a rotující matyjďáci jsou postrachem nás spořádaných a cílevědomých vodáků, kteří jedou z bodu A do budou B, nejlépe přímou cestou a proudnicí tak, aby dosáhli v určitém rozumném čase cíle. Ne tak tito výlupci moderního vodáctví. Nelze jim bránit v rozletu, mnohdy měli lodě plné rozjásaných dětí, někteří byli na vodě poprvé, což je chvályhodný zájem o tento sport. Ale to proplétání mezi rafty naplněnými vodou, rozdováděnými singlkajaky točícími se v jediném splutelném místě pod šlajsnou je fakt žiravina na nervy.
Pak si k tomu přidejte, že jsme předběhli vlnu a odedřeli šutrování.
(poslední řádky jsou naprosto neoprávněnou kritikou autora a výsledkem neohebnosti zad, silné bolesti nohou a zejména nedostatečně trénovaných ramen)

Voda nebyla teplé, ale naše posádka neměla důvod na jakékoliv zaškobrtnutí. Příště jedeme na pevné lodi, Pálava byla i mírných vlnkách stabilní, nicméně líná.

Žimrovický kemp a zejména „kultura“ byla připravena velmi dobře. Za 20,- Kč na osobu jsme dostali od Campanuli i trasu cesty (byť tedy nečitelnou mapku). Zřejmě jsme měli placen i přístup k vodě (?), protože to zvládnuté nějak bylo. Na konci jsme se napapli, děti si pohráli na atrakcích. Do Hradce pak jela jen tak polovina posádek, protože žimrovická „kultura“ „odsála“ dostatečný počet. Tož tak.

Foto z akce má a nějak vám ho dám

OTAVA 2008

Tak to se těžko něco popisuje, když čtyři hodiny po příjezdu na základní kótu- rozuměj vodácké tábořiště v Sušici pod nádražím- je vypita polovina veškerenstva alkoholického (a do rána tři čtvrtě).


(tábořiště v Sušici, super vlaky, super knajpa u nádraží s řízky, smaženými sýry a Krvesajem)



A ještě tíže se lze rozhovořiti o tom, jak asi vypadal první den na vodě, kde někteří schváceni pracovní dny a probděnou nocí jen ztěží mohli číst vodu. Nejen vodu, někteří ani Dušanem tak pečlivě připraveného průvodce jezy, podjezy a zájezy.

Vůbec celá čtvrteční etapa byla o drncání, čtení nečitelné vody a snaze si užít i na těžko zplavných jezech- tedy jak pro koho. Nemálo kaskadérů se našlo, co zdolali i prudké vody bílé.

(jez nedaleko Anína)










Čtvrteční večer dorazili Farkašovci, v noci jsme dojeli zbytky alkoholu a popjeli zbytek písní- tentokrát i v tóninách a rámcově nefalešně.
Páteční ráno jsme kvapně sbalili, no a na vodu dolili poslední zásoby chlastu, co ještě zbyl. Sušice je naprosto špatně zvolené jméno pro místo, kde dokáží lidé to, co mi během padesáti hodin. Ale, nejen alkoholem živ je člověk....

...pátek byl velmi příjemný i vodácky, bo sme poháněni živým proudem jarní studené vody ze Sušice dojeli klidným a docela rychlým tempem až do Horažďovic. No, Horažďovice. To lze opět popsat poměrně pozměněným slovem Čapkova díla: R.U.M.
Usadili jsme se na fotbalovém hřišti, kempovali na travičce ala Lord Stefenson z Fuckingshiru. U toho solidní hospůdka, nohejbálek na grandiózním povrchu. A hlavně, že jo, akvapark. V Horažďovicích by chtěl žít každý (teda kromě mě).
Jestli nás nedorazila voda, tak nohejbal, dvouhodinový akvabeling s tobogánem a do noci prohýřený Puskin stůl. Žranice, žranice.



(na horaždovickém kempu jsme nebyli sami, naštěstí kladenský vodácký autobus a další poblitá parta nějak zapomněli na krásy naší hospůdky a z centra se vrátili natolik zničení, že ani nerušili).









Po prvním dnu, kdy jsme zničili jednu a půl lodě, páteční den skončil klidněji. Někdo prohrál v nohejbalu, někdo se zatoulal do horažďovických barů, někdo se jel podívat na Rabí. Někdo se bavil u piva. Začínala nejteplejší noc za poslední dny.


(pátek byl dnem pravdy- potopili se mnozí, mnozí zbytečně, někteří hrdinsky. Někteří se dosušili na rozpálené křižovatce, pro paní hostinskou jsme byli zázrak, jinak vodáci asi nepijí.)











neopreny byli trendem a měl je kdekdo. Já patřil mezi hrstku drsných otužilců, co se opálili a pro pořádek- já jediný se nekoupal! Ano, ano. slyším ty hlasy přívrženců totálního šlajsnování, že jako sjet se musí všechno. Prd.


Sobota se již nesla ve znamení prvotní únavy po dlouhých nocích, celkem zbytečném stavění stanů (naspalo se málo). Někteří v noci "řezali" tak, že zbytek kempu raději chlastal. Příště to bude naopak, tzv. "šnorchlisté" budou chlastat, a my civilisté a mlčky spící, budeme spát (ať žije Kladno...).
Opravdu, trasa z Horažďovic do Strakonic je už nuda svými neustálými oleji. Zato šlajsničky byli exkluzivní, protože nebezpečné na pohled. Až před vámi jede loď bez nahlížení a se dvěma dětmi, sjíždí oficiálně nejetné jezy. Pak se člověk vidí jako srab. Ne vše na pohled nedostižné, musí takové i býti (neřekl to už přede mnou někdo slavný?).










Ve Strakonicích, po tortůře na olejích (zase nic, co by sahalo Berounce po kolena), jsme se v kempu rozprchli. Už nikdo nemohl (a nechtěl). Deset lodí a deset posádek. Menší střídání, mnozí poprve na vodě (křtění bude příště). Se těšmě na rok příští, bo překonávání je výzvou :)

A protože některé fotky vážně nemohu zveřejnit, nechám zde volný prosto s názvem:
"Z., láhev a jeho pumpující žena"
.
.
.
.
.
.
.




VítR, 7.-11. května 2008 (Radějov-Sušice-Horažďovice-Strakonice)

SMAJLOVSKÁ VÝPRAVA

Vážení náčelníci, jejich sqaw a jejich potěre,

uvádím základní návodné informace, abyste věděli, kam že se v neděli 27. dubna jde a co s sebou.

Na první mapě máte Hrubou Vodu pro ty z vás, kdo tam pojedete poprvé, projedete/objedete Olomouc, pak směr Hlubočky (Makro) a za Hlubočkami je obec Hrubá Voda.














Na druhé mapě je přesné místo vlakové stanice ve Hrubé Vodě, kde je v neděli v 9:00 sraz. Pozor, sraz na vlakovém nádraží označeném červeným kruhem (modře popsána je H.V. zastávka, tam ne):




No a na této třetí mapě vám označuji trasu, kudy půjdeme pěšky: horní červený kruh označuje zastávku Jívovou, odkud jdeme pěšky, ;spodní červený kruh označuje Hrubou Vodu stanici, kde nás počkají auta a kde je sraz. Jdeme na jih po modré značce krásným údolím řeky Bystřičky:





CO S SEBOU:

• povinné je dobré oblečení, pití, svačinky a špekáčky (chleba, oheň,... :)!!
• naše malé indiány
  
• manželky a přítelkyně (jen v případě, že neberete manželky :)
• pláštěnky
• dobrou náladu
  

CO PO CESTĚ:

• hry připraveny
• určování květin po cestě
  
• po cestě možné využití základny/chaty na Smilově /čti: smajlově/
• boj o korálky jako obvykle
• zopakujte si píseň "Severní vítr" a písenň "Indián" (Maxíci)
• zopakujte si základní stromy, co jsme se učili na táboře

Délka pěší trasy je asi 7 km více méně po rovině údolím, vidím to tak na 5 hodin s hrami a opékáním (s rezervou).
Určitě dojeďte přesně na 9:00 na místo srazu, vlak směr Jívová jede před půl desátou!!

náčelník VítR

TERMÍN MO´OHTA MAHPE 2008

Přátelé, lidičky,

letošní indiánský tábor, v pořadí již čtvrtý ročník, se uskuteční 28. července - 3. srpna 2008. Místem bude, tak jako vloni, i letos naše Černá Voda (Mo´ohta Mahpe) na Říčce u Újezdu u Brna.

Pondělí a úterý je pro nás otevřené, platíme za plac stejně celý týden. Pokud se nám bude chtít, můžeme uskutečnit skutečně celý týden s dětmi (nebo uskutečnit v pondělí přípravu a potom navést děti) . Při našich víceletých zkušenostech bych to měli zvládnout :) Program přizpůsobíme i případné "únavě", "ponorkové nemoci" apod.

Někdy v červnu svoláme radu náčelníků na zásadní sněm, na kterém dohodneme podrobnosti.


náčelník VítR (alias Prdlá vana)