ale protože bylo uskutečnění celé výpravy díky počasí nahnuté, nechal jsem nahnutou i fotku.
Přes dobré úmysly, počasí si postavilo hlavu a v pátek nám nadělilo brutální slejváky a promáčený les. Tak zafungovala náčelnická rada a páteční noc na lesácké chatě se odložila. necháme si ji na skutečnou zimu, na sníh a mráz, s bruslením, uzením. Tedy, pokud nějaká zima bude.
V sobotu jsme se sešli u závory:

Cupitali jme směr Seč, po značené zpevněné cestě jsme došli až k lesácké chatě- propůjčené dobrou vůli místních lesáků. Nahlédli jsme dovnitř, co že se změnilo. Chata je malá, pro naši indiánskou partičku už skoro příliš malá, leč krásná, romantická, zastrčená, v pěkném prostředí.
Po cestě jsme zahráli hry, zapojilo se všech 12 dětí !!- partička se fakticky úspěšné rozrůstá a noví členové osvěžují nejen samotný indiánský život, ale i hry.
zahráli jsme si "Na divočíka", na "Letadla" a pokusili se osvěžit světové strany a tak. No, budeme to do Indiánů lít horem dolem, ne na všechno máme "ty správné pedagogické" metody.
U chaty jsme naplnili žaludky, děti polítaly okolí a zabahnily si poslední čistá místa na oděvu. Zejména hra "Na divočáka" dala oblečení zabrat. Ještě že používáme značkové adidasky, nikáče a podobně, které prostě doma vyhodíme a koupíme nové, že jo?
Počasí nám v sobotu bezvadně přálo, nebyla zima, bahno nakonec nebylo tak ohromné a sluníčko občas vykouklo na stojící houf Indiánů.
Čtyřhodinová cesta tam a zase zpátky prověřila, že na "množství hledět nebudeme", hry v takovém počtu nabírají grády. Pokud se nám podaří být v tomto počtu na táboře, bude to už pomalu na naše poměry megatábor. No, je to výzva.
A teď, kdo na akci přijel:
MAREK a jeho squaw + obě ratolesti
RÍŠA a jeho oba malí "wampírci"
ROMAN a oba indiáni
SUMO a oba Indiáni (Ellis už je velká baba)
JIRKA a neohrožení Indoši
VAŠEK a po brutální jízdě autem roztáté děti
MICHAL a zlatý plamínek naděje, že pokud budeme v pohodě, čeká nás rok plný plného indiánského vyžití.....
............už se těšíme na zimní chatu