(autentické zápisy přímo z místa dění)
Letošní dovolená je pro nás poprve po dlouhé době, a poprve s dětmi, zahraniční. Rovnou jsme skočili k moři, vylepšit zdraví, okouknout rybičky a pojíst něco chorvatských pokrmů (a piva).
(foto z Dubrovníku)
Vyjeli jsme ve čtvrtek na noc (21. hod.), hned co jsme vyzvedli Klárku z příměstského angličtinářského tábora (hned co předtím přjela z indiánského tábora, hned co předtím byla v Želči, Českosaském Švýcarsku s rodiči a Praze, no, dál nedohlédnu).
Cesta z Prostějova byla naprosto poklidná. Z Pohořelic do Vídně musí postavit dálnici, to byl druhý nejhorší úsek, naprosto pomalá jízda a v Rakousku samá redukce a opravy.
Od Vídně přez Graz do Mariboru to pak byla pohodka, po dálnici.
Když jsem byl už trošku unavený, tak přišli okrsky ve Slovinsku. Z Mariboru k chorvtaské hranici pomalá jízda v koloně přez dědiny, dědiny, dědiny ;(
Ze Záhřebu, kde na nás na peáži oficiální státní zaměstnanec natáhl při přepočtu EUR/KUN. Jsou to k.... (prostě taky Slovan).
Cesta na jih po nové dálnici byla naprostý čajíček- zdřímnul jsem si jen na hoďku někde pod Záhřebem na čerpačce. Na konečné před makarskou se s dálnice sjede, protože tam prozatím končí. Do brely to byl kousek.
Najít apartmán v Brele- Stomarici bylo poměrně rychlé- byť vyznat se v přeplácanosti jejich apartmánů je docela kumšt.
Páteční den - spíše odpoledne- jsme probendili na pláži, první koupání.
Sobotní a nedělní dny byly jako přez kopírák. Ráno se vstaneme v osm, do desáté dorazíme po náročném schodišti k pláži (naštěstí je to kousek, někteří návštěvníci to mají daleko delší). Pak se do dvanácté koupeme. Polední- oskarovská/"pekárenská"- pauza nám trvá do tří. To tatínek spinká, děti sporadicky a mamimka cosi provádí. Pak jdeme znovu k moři a protože je večerní koupání i příjemnější, setrváme do šesté či sedmé.
V neděli jsme se byli projít na jih směrem k Makarské. Našli jsme restauraci, kde otestujeme něco místní potravy.
(foto na loďce u pláže)
Na sever od nás, kousek, je také restaurace- tam též něco pojíme.
Pondělek jsme probendili u vody. Obrovské vlny překvapily všechny. Bylo srandovní pozorovat klátící se mátohy, kteří se do vlny odvážili s představou, že snad dolezou. Popadali všichni.
Někteří šnorchaři to nevzdali a se zběsilosti mně nepochopitelnou se neustále potápěli, aby se pak vynořovali zasolení a s červenýma očima. Znovu se potápěli a tak furt dokola. Zábavné.
My jsem si vln užili tak, že Ivka i večer u dřezu krájela chleba do rytmu vln a žaludek nám pracoval.
Úterek byl- konečně- ve znamení žrádla. Dnes jsem si pochutnával s rodinku na žabině (žraloci, mušle, kalamáři, makrela, tuňák, hejk, chobotničky…. A další, co prostě neumím popsat ani přeložit do češtiny). Dopoledne jsme sice byli ve vodě, ale naše plážová lady Emička začala prudit „tati, jdeme na pivo“. Tak se šlo na kafe, na Karlovačko. Na juhu (polévka) a skušu (makrela).
Teď jsme douspávali děti, jsme totálně přežraní (večeřeli jsme v Punta baru dole pod samotnou Brelou).
Vaříme si- až na ten dnešek- oběd v apartmánu z vlastního. Dokupujeme ovoce a pečivo (lahodné, skvostné) v krámu. Z piva vévodí Ožujsko, Karlovačko se taky dá, ale jakýsi má hořký aftertaste.
Včera jsme dostali od pana majitele naturalnoje vino. Docela drsnej rybízák, a rychlej. Ještě dnes ráno jsme hledal hlavu. Váhám, zda to vylít a hrát si na rozežraného. No, hm, možná dnes zkusím ještě i to bílé. V každém případě, dnes večer jdeme do domácí Rulandy (nějak jsem si spočítal, že mám asi 8 litrů vína a 18 piv z domu. Plnej kufr). Nevím, nevím, jak to sám urazím. Dobrou noc, jdu na to.
Ve středu se chystáme na výlet do Omiše a na Makarskou. Mám být zamračeno (konečně, vůbec nás to zatím nemrzí).
Jo tak středa to je nášup. Opravdu jsme strávili den v Omiši, pěkn ém historickém městečku na řece Cetině. Měst jsme prošli křížem krážem, nakoupili vám něco mlsu dobrého, podívali se na pláž i do centra. Pak se vydali po krkolomných stezkách do hor po řece Cetině.
Večer jsem se rozdělili, já s Klárkou jsme vodaři, čili moře, moře a moře. Iveta s Emou šli na kulturní procházku. Večer sjem se sešli v jednom baru na pobřeží- a prdli se pivem s míchanými nápoji. Čili teď píšu z podstaty a klávesy opravuji co písmeno....že? Mějte se, zítra nové zpravy. :)
Čtvrtek jeplně ve znamení koupání. Ani v nejmenším jsme nedoufali, že vydržíme tak dlouho na jednom místě a tak dlouho koupáním. Docela zázrak (nebo prostě pohodlnost a nebo taky prostě život s dětmi).
Koupeme se, koupeme. Rveme se dobrým papáním, prášečky na trávení (tatínek s maminkou v tekuté podobě).
Pátek, to je bomba. Navštívili jsme Makarskou a Bašku Vodu. Oboje velká centra českého letního turismu. Zatímco Makarská překvapila, i pěkné centrum uliček, kostely, obchůdky a konobary (prostě knajpy). Frngly jsme se pečivem, teda místní specialita- Burek- to je pařba. Na té bychom mohli žít co den. Se sýrem (aromatickým, skoro něco jako ovčí či co), nebo s masem. Popili jsme kafíčko. No a centrum, fakt překvapení. Zbylých 99% Čechů tráví kolem Makarské na plážích. Jinak, mají tady miniparčík, vlhký, stromy plné zeleně. Přistávají tu pořádné trajekty, jachtičky (tatínek slintá, taky by chtěl- taková třímelounová motorová skorojachtčika, aha, americká vlajkta...tak to je docela fraječina, pracháči ;( .
Pak Baška Voda. Voda z hor tu moc neteče a nějaké to starobylé centrum jsme - po pátrání dle mapky turistične- taky nenašli. Za to jsme našli pěkné pobřeží- tedy ale na městské pláží hlava na hlavě. Hrůza. Ještě že tam mají toalety, táta zaplatil paní v krizové situaci 5 kun (nějaké kuny nám furt lezou po verandě :) a vyřešil to. Zaplať panbůh.
V konobaru "Stari papagaj" si máma dala Pršut, óóbrovské množství, táta pojedl (opět) svoje olyhně (čili kalamáry, ale oproti českým obchodům v plné fyziologické délce). Děti moc nejí, v tom horku se jim nedivíme. Teď- když toto píšu- je skoro devátá večer a děti se po sprše a koupání mohutně dojídají, pod nátlakem. Tak aspoň něco do nich narvem.
Odpoledne- spíše večer- jsme se koupali a opět zakončili den ve Waikiki baru. Táta tři Ožujskoje (pivo obstojné úrovně), máma dnes "Tequila Sunrise" (předešlé dva večery "Tiger Milk", taky tequila).
Je večer, hraje nám náš diskman, buším do kláves, Ivka řve na děcka, aby jedly, v lednici se chladí hruškovice a poctivé moravské víno, no a taky Géčka (Gambrinus). Fakt nic nám nechybí. Žádné průjmy, žádné spáleniny, děti si hrají divoce a bujaře, rodiče si stihnou něco užít. Čteme málo, pijeme jen tak tak.
Pondělí jsme prožili v Dubrovníku, véééliká radost. Nádnerné Staré město. Procupitali, opbčerstvili se a najezdili ten den skoro 7 hodin. Ale stálo to za to. Dubrovník je opravdu překrásný a cesta k němu nás mile překvapila. Po cestě jezera, snová krajina a majestátný příjezd do Perly Jadranu.
Ve čtvrtek jsem navštívil cestou zpátky Split. Docela už se těšíme domů a tak se nám i Split slil do jedné barvy Diokleciánova chrámu a velkého tržiště v jeho blízkosti.
Táta šnorchluje, máme šnorchluje (a zabezpečuje, aby se domácnost nerozpadla), Klárka vyvádí ve vodě a nechce furt ven, Ema jezdí na nafukovací loďce jako luxusní panička a ohrnuje nos (když už jí to nebaví, zahlásí: "s tatínkem na pivo"- a jde se :) :)
původně jsem chtěl fotku upravit, 
čau, a nesahat na svačinku!
