INDIÁNSKÁ VÝPRAVA 2 (neděle 18. prosince 2005)

INDIÁNSKÉ STOPOVÁNÍ
2. indiánská výprava




Kdy: neděle 18. prosince 2005
Kde: Nectava, Trpín
Odjezd: míst. n. Pv 09:50
Příjezd: kdo nezmrzne, přijede ve čtyři
Kdo: indiánská smečka

Podruhé se indiánský stopař ozval smečce malých indiánů, kteří v drsné zimní krajině sledují jeho stopy. Vždyť jde o hodně, o pravý indiánský poklad. Škoda jen, že po sobě stopař zanechává stále jen stopy a stopy a stopy.....
Tentokrát stopy ve sněhu. naštěstí existují sáně a bílé, promrzlé pláně se dají překonat jednodušším způsobem.
A možná všechny v cíli čeká pravý anglický čaj, tzv. ingliš théé. Což malé stopaře odmrazí a uvede v život. Vlak nečeká...

Indiánská výprava v neděli 18. prosince proběhla ve složení Vítovic+Crhonkovic+Sumovic. Ostatní indiáni podlehli churavosti a zůstali u svých squaw.
Celá smečka se probrodila sněhem a kopcem z nectavské železniční staničky do Trpína. Malí indiáni vystopovali několik druhů zvěře a nebýt řevu úděsného, zřejmě by viděli i nějaké to zvíře v reálu. Zato prokázali některá dítka neskutečnou stopařskou představivost- poznali pásy od kol, své vlastní stopy a stopy od saní. Díky tatínkům a jejich neskutečné srdnatosti, přežily dítka nejen stopování, ale i samotnou cestu do Trpína.
Sněhu přibylo až kolem samotné malé vesničky, po cestě jej bylo poskromnu. Šlo se chvíli po modré turistickéznačce směr Kladky a pak zkratkou lesem přímo do Trpína. Zkratka byla pěkně vymyšlena a docela se podařilo udržet děti nemotivované k cestě zasněženým kopcem. Byť některé pomalu propadaly depresi a pocitům totálního vyčerpání.
V Trpíně odvážní otcové dostali od Kayů svařák, děti čajík, nadlábly jsme se a děti si dokonce stihly pohrát v teple chaty.
Protože železný oř svým neústupným časovým harmonogramem nedal jiné šance, otcové původně dvouhodinovou cestu seběhli za půl hodiny. Dítka se dovezla autem až na nádraží. Oř všechny spolkl a vyplivl zase v Prostějově.
Indiáni dostaly za odměnu upletené náramky. Tato odměna je dokázala celý den stimulovat, takže lze předpokládat i další zimní výpravu někdy po Novém roce.

Indiánský stopař stále skrývá svůj poklad a bude potřeba se k němu dostat ještě blíže….

INDIÁNSKÁ VÝPRAVA 1 (sobota 5. listopadu 2005)

1. Indiánská výprava
PO INDIÁNSKÉ STEZCE

KDY: SOBOTA 5. LISTOPADU 2005
ZAČÁTEK: 11:00 - KONEC: 16.hod.
KDE: od obecní silnice po zpevněné cestě, kolem Gabrielova až nahoru na Velký Kosíř; a zpět


POPIS:
Agátka, Barča, Elsa, Klárka, Lukášek, Markétka a Vítek se vydali po stopách tajemného a neustále prchajícího indiánského zvěda, který o sobě nechával vědět jen tajnými indiánskými značkami- některé byli tak tajné, že je nenašli ani rodiče.
Indiánský stopař- Šedý vlk- se neustále skrýval a byl vždy krok napřed. Ani velice šikovné děti- skoro tak šikovní jako jejich neskutešně šikovní rodiče- přez hrdinský výkon při plnění rozmanitých úkolů nemohly stopaře dostihnout.
Stopař unikal před nepřáteli, kteří vypálili indiánskou vesnici. Nepřátelé jej pronáseldovali až sem, na Velký Kosíř. Och, jak mazané. Proč se honit po pláních středozápadu, když je možné zahnat chudáka stopařeaž na úpatí "hanáckého Řípu" v daleké České republice.
Všichni malí indiáni se urputně snažili stopaři pomoci- dokonce mu sborově zapěli překrásnou píseň (dokonce tančili). Každý z nich měl svůj totem a plnil jej barevnými korálky, jak se jim dařilo plnit namáhavé úkoly.
Když první malý indián zavyl hladem, podařilo se výpravě najít dostatek masa, které bylo kompletně snědeno na připraveném ohništi. Cestou zpět děti seběhly dolů ke stylovým vozidlům svých rodičů a slíbily si, že stopaře doženou, převezmou od něj poklad a budou o něj pečovat- tedy o ten poklad samosebou. K tomu však musí zvládnout umění indiánských písní, pohádek, vaření. Musí se naučit udělat si čelenky, oděv a hlavně- tee-pee. To vše do léta.
Bouřlivá nálada zmohla i rodiče, kteří dodnes pamatují, jak se při hře "Ptáčník" celé malé osazenstvo hromadně rozbrečelo či jak pečlivě všichni hledali stopařovi zářezy v každém kousku klády po cestě. Zvláště pikantně se to projevilo ve chvíli, kdy stopař volně přešel ze značení na kládách ke značkám z kamení. Oj, tak mazané, že zmátl zcela všechny.

Značky stopaře:

1. Dva kameny na sobě...............tudy jdi dál
2. Dva kameny, jeden vpravo....zahni doprava
3. Dva kameny, jeden vlevo.......zahni doleva
4. Tři kameny...............................důležité místo (poklad)

Korálky:

červený korálek- (čk) síla a výdrž

modrý korálek- (mk) zručnost

žlutý korálek- (žk) úsudek

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Hry:

Ptáčník

(hra přizpůsobena, za modrý korálek)

Uprostřed palouku na pařezu bude "hnízdo", do kterého se postaví "Ptačí matka". Každý malý lovec dostane jméno jednoho ptáka a rozestaví se různě, ale stejně daleko od "hnízda". Mezi "ptáky" a "hnízdo" se postaví jeden "ptáčník". "Ptáčník" si určí strom, kde bude "klec".

"Ptačí matka" zvolá jméno ptáka a ten se musí dostat do hnízda tak, aby jej "ptáčník" nechytil. Pokud to dokáže, zůstane s "matkou" v "hnízdě". Pokud bude chycen, postaví jej "ptáčník" do "klece".

Hra končí, až jsou všichni ptáci v "hnízdě" nebo v "kleci".

Jestřáb
(hra hra přizpůsobena, za modrý korálek)

Každý lovec dostane jmého jednoho "ptáka" a postaví se ke svému stromu. Vybere se jeden "jestřáb". "Ptáci" poletují a vyměňují si místa, tj. od stromu ke stromu. Na pokyn jednoho z rodičů je vypuštěn "Jestřáb" , který se snaží "ptáčky" chytit. Pokud je "ptáček" chycen, stává se sám "jestřábem".

...a všeteční malí lovci se náčelníka tiše a nesměle zeptali, co že jako dostanou za to, že na výpravou půjdou. Náčelník zbrunátněl, pak se naposledy uklidnil a zabrblal něco pro jistotu nesrozumitelného....

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

ROHÁČE 2005

ROHÁČE 2005


Neskutečně krásné počasí, neskutečně náročné udržet děťátka na uzdě. Tam, kam se nedostaly sluneční paprsky, se dostali medvědi na nočních toulkách. Škoda- či naštěstí - nebyla odvaha je v noci fotit.