
S malejma děckama jsme si do jezu netroufli, ale Sára si ten spád vyřvala a Maňovi to nedalo. Vůbec, Maňa je živel živelnější než české veletoky dohromady a nesjet jezík by bylo neskutenčým černým snem.
Na této fotce z mobilu sice není naše posádka, ale jako ukázka jediného vážnějšího ohržení sucha v lodi to postačuje.

Voda tekla, naše vydry a Pálava se prokličkovaly záplavou lodí.
Záživná byla noc v podhradském kempu před samotnou plavbou. Jako jediný bezdětný a neřidič jsem si vodu užil, Grandsku dopil a ráno udával směr z pozice háčka (zase nový zážitek, nikoho nebuzerovat, nemuset nic řídit :)
Po záživné noci přišla i pravá vodní turistika v ledové řece, v neskutečném pařáku, který snad organizátoři uplatili posledním vodáckým pokladem.
Slunce žhnula tak intenzivně, že jsme se museli i mazat (což je při letošní bídě s počasím nevídaná věc). Povečeřeli jsme v Budišově ("...jo a ta hovězí polívka taky není...jo a to kuřecí taky nemáme....").
Moravice, 18.+19. května 2007